CHIENS - 1.8.7. MYSELF
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku, aby zase zahořel pro bigbít. Všichni zase zahořeli tak, že by záviděli i v ostravské Liberty.
Hudební styl kapely je dávno usazen a vyšperkován (viz starší články). Urza je i básník, takže o formální kvalitě veršů se nemá cenu taktéž bavit. Urza fušuje i do architektury. Takže i když se pustí na pole jakéhosi aktivismu ("Velkej developer"), je to naléhavé a uvěřitelné. Vystřihne i dada, aniž by to bylo trapné. Naopak, je to vtipné ("Osolen", "Prase s kamerou"...). A tak bych mohl pokračovat a velebit každičký jednotlivý song. Ať už je rychlý, pomalý, důrazný, zasněný, textové vážnější či úplně odvázaný. Jo Urza jako pevěc už je taktéž naprosto komplexní. Od vláčného ploužáku ("Prastarej Noe" či "Neboj se stínů") až k frenetickému chrlení textu ("Bohnická") či zařvání (opět "Developer"). Všude je silný a pevný jako helvétská víra.
No jo, ale co by si počal bez Bertáma? To je taktéž velký borec. S obřím citem pro skladbu. Někam vrazí midi zvuky, jinam space ozvěny, onde těžké plochy, samply všecho druhu... Minule kongeniálně odcitoval Johna Williamse, teď tam slyším taky cosi známého, listopadového! Slyšíte to též? Kdo to v diskusi odhalí jako první, stane se čtenářem týdne. Taky by mohl někdo vypátrat původ "Yummy Yummy" - coververze OHIO EXPRES to není, Justin Bieber to taky není...
Jestli k celé desce máte nědůvěru, což chápu, zkuste poslední dvouminutovku "Wasabi exkluziv". Rozpustilý úvod a zlom po 40. sekundě skrze úderný těžký riff nadále narušovaný Bertrámovým potměšilým leitmotivem. To jsou PRVNÍ HOŘE.
Samozřejmě musím pochválit i rytmickou sekci - spoutala (pestře!) ty dva tak, že písně drží jak slepené Pattexem a tvoří další dokonalou desku, která si zaslouží vychválit i mimo shoutbox!
Ochechule pitomé to zase rozbalily. Opět radost.
10 / 10
jako minule!
- všichni zůstali
1. Už to slyšim
2. Maškaráda
3. Velkej Developer
4. Hochštapler
5. Osolen,
6. Svatý Salieri
7. Yummy Yummy
8. Prastarej Noe
9. Malovali čerty
10. Neboj se stínů
11. Prase s kamerou
12. Bohnická
13. Wasabi exklusiv
Achtung, Sultan! (2024)
Křehký mechanismus pozemského štěstí (2017)
Imaginarium (2013)
Club Silencio (2011)
Lamento (2008)
Commedia dell´arte (2006)
Na úpatí (2003)
Datum vydání: Pátek, 1. listopadu 2024
Vydavatel: Indies Scope
Stopáž: 42:48
nevím proč váhat …
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.